`
| Popis |
Formát: Audio CD
Žánr: Folk-Rock
Stopáž: 49:32
Pražský folkrockový HROMOSVOD, který nedávno oslavil dvacetiny, vydává po pěti letech nové řadové CD Divoký ticho Žižkova. Od dětských začátků na pražské základní škole Horáčkova ušla kapela pořádný kus cesty. „Kdo by si tehdy pomyslel, že nám jednou na desce budou hostovat Kamil Střihavka, Vláďa Merta nebo Petr Janda... Já tedy ne," říká kapelník Ondřej Fencl.
Album, zvukově ošetřené protřelým mágem Borisem Carloffem, nabízí čtrnáct různobarevných nahrávek s celkovou stopáží kolem padesáti minut. Kromě přestrojené a notně zrychlené 'plíhalovky' Trubadúrská jde o repertoár napsaný a nazpívaný převážně kapelníkem Fenclem. Dominují akustické nástroje okrášlené vynikající houslovou hrou (Hana Vyšínská – mj. Inflagranti), příčnou flétnou, podtrhnuté výbušnou rockovou rytmikou, ale i řadou pro Hromosvod netradičních nástrojů (saxofon, ukulele, kontrabas...).
Bass Guitar – Jiří Vlasák
Design – Maťo Mišík
Drums, Bass Guitar – Jakub Homola
Flute, Vocals – Tereza K. Koucká
Guest, Bass Guitar – Jaryn Janek (tracks: 3, 4, 6, 7, 11, 12)
Guest, Contrabass – Rasťo Uhrík (tracks: 1, 2, 8, 14)
Guest, Electric Guitar – Petr Janda (tracks: 12)
Guest, Flute – Vladimír Merta (tracks: 14)
Guest, Guitar – Vladimír Merta (tracks: 1)
Guest, Percussion – Roman Lomtadze (tracks: 1 to 4, 6 to 8, 12, 13)
Guest, Speech – Vladimír Merta (tracks: 4)
Guest, Vocals – Boris Carloff (tracks: 2, 9, 11), Kamil Střihavka (tracks: 4), Pája Táboříková* (tracks: 2, 3, 9, 11)
Guest, Vocals, Whistling – Vladimír Merta (tracks: 13)
Guitar, Ukulele, Mandolin – Vojtěch Jindra
Mastered By – Matouš Godík
Photography By – Kateřina Smidová, Mija Vobořilová-Ferešová, Petr Došek
Producer – Ondřej Fencl
Recorded By, Mixed By – Boris Carloff
Saxophone, Flute – Marek Buble
Violin, Vocals – Hana Vyšínská
Vocals, Guitar, Keyboards, Harmonica – Ondřej Fencl
Celé CD vzniklo autorsky na pražském Žižkově, který se promítá do muziky i výtvarného řešení. Materiál je aranžérsky propracovaný a košatý, přitom stále písničkový, plný silných melodií a sloganů. Texty Ondřeje Fencla získaly s léty a psaním pro jiné muzikanty (Lenka Dusilová, Luboš Pospíšil, Olympic...) nadhled a švih, jsou plné vnitřních rýmů a nevšedních obratů. Ubylo deprese, přibylo melancholie, zůstaly vykřičníky a otazníky nad smyslem života, stárnutím, láskami i neláskami, štěstím v neštěstí... anebo naopak. Písňové příběhy se odvíjejí v ulicích Prahy, ale třeba i v Ostravě (Před Imperialem) nebo Paříži (Francouzská).
Booklet z dílny proslulého Maťa Mišíka je poskládán z fotografií dnešního Žižkova (Kateřina Smidová, Mia Vobořilová-Ferešová...), v nichž se zároveň zračí i historie, která spolu se současností tvoří ono divoké ticho. Jako bonus je vložena malba Vladimíra Málka – přímo pro účel alba specificky zvěčnil žižkovský vysílač a neplechy pod ním.
Ze zajetých folkrockových kolejí se Hromosvod vychyluje víc než kdy dřív, ať už jde o titulní 'najazzlý' žižkovský šraml Magnety, 'knopflerovku' Jedeme vlakem, pařížským odérem nasáklou Francouzskou nebo vysloveně rádiové Nedělní večery. „Šli jsme po tom, co si žádá píseň," vysvětluje Ondřej Fencl. „Po třech deskách mě trochu omrzelo mít ty naše charakteristické houslovo-flétnové laufy úplně všude, k tomu basa, bicí a já na všechno ostatní. Proto přišel Vojta Jindra s arzenálem strunných nástrojů, Marek Buble na saxofon, vokály přikrášlili Pája Táboříková a Boris Carloff, Roman Lomtadze nahrál doma v Los Angeles perkuse, Vláďa Merta vytáhl mimo jiné valašskou flétnu dvojačku, Rasťo Uhrik a Jaryn Janek dodali pulzující basové groovy, jaké umí jen oni... prostě jsme se trochu rozmáchli." A to doslova. 'Zappovskou' Záhadu hlavolamu zemitě vokálně vyztužil Kamil Střihavka, v atmosférické Písničce zahostoval na elektrickou kytaru Petr Janda.
Posluchači se samozřejmě dostane i typických 'hromosvodích' jistot v písních Vyprodáno, Ešte raz nebo v explozivní úpravě Plíhalovy Trubadúrské. Ke snění vybízí bezmála osmiminutový 'ploužák' Mezi řádky, protipól představuje závěrečná krátká a prostá Nekonečná, zrcadlový opak dávné depresivní Konečné z alba Svitavy. Žižkovskou melancholií jsou prodchnuté křehké Smuténky, album půlí jazzová legrácka Mlha. Ze škatulky, do níž je házen recenzenty, se zkrátka Hromosvod nebojí odbočit, kam se mu zachce. A přitom to všechno drží pohromadě.
CD Divoký ticho Žižkova svědomitě zvukově ošetřil jeden z nejuznávanějších mágů v oboru Boris Carloff. Přispěl také cennými hudebně-režisérskými radami a v několika případech i pěvecky. „Boris většinou takové věci jako Hromosvod netočí. Stojí za stěžejními popovými alby, sám pro sebe dělá elektronickou hudbu, která je od té naší na hony vzdálená. Což mě právě lákalo – svěřit se někomu, kdo má odstup, bude řešit, co si žádá písnička a nic víc. Oproti minulému albu plnému vypiplaných nastokrát nahrávaných partů jsme na jeho radu vsadili na přirozenost, jeden dva pokusy, a pryč od toho. Boris má fantasticky vybavené studio a ucho jak Mozart. Naprosto splnil očekávání," uzavírá kapelník Ondřej Fencl. |
