`
| Popis |
Žánr: Elektrorock, Psychedelic-Pop, Alternative
Zeroth, tohle album představuje Luno v nezvykle pestrém rejstříku melancholického elektrorocku. Ema Brabcová a Šmity, kteří spolu již začínali ve skupině Roe-deer, nyní posouvají svůj projekt Luno, společně s kytaristou Martym Starým a bubeníkem Janem Janečkou, třetím albem zase o kus dál.
Zdánlivě jednoduché aranže umocňují atmosféru skladeb tak aby vynikl snivý vokál Emy. Přesto nová nahrávka poodhaluje zatím netušené polohy jak kapely, tak právě zpěvačky a autorky Emy Brabcové. Jindy tak „temná“ až depresivní kapela se místy projasní a zní i díky textům optimisticky, tedy přesněji, „optimisticky“ v mantinelech které Luno nastavují.
Luno nahrávalo v letních měsících roku 2012, necelý půlrok od vydání EP Litato. Přesto je zde posun jak ve zvuku, tak v celém vyznění alba. „Vznikalo to vlastně děsně rychle. Nahrávali jsme takřka celé prázdniny, do toho jsme ještě tvořili. A já jsem se pak motala ještě do textů měsíc a půl. Texty pro mě byly tentokrát dost záživné, docela jsem si šáhla na dno (bůhví jaké dno to bylo) :-). Ta deska je barevná, co se týče nálad. Od takové mojí hodně oblíbené zlé, přes potemnělou, melancholickou, plnou naděje, romantickou až po "docela veselou". To je docela velká škála a tak jsem si říkala, dá se to vůbec svázat do uzlíčku a pojmout jako desku?“ svěřuje své obavy Ema Brabcová. Na výsledném „ano“ v podobě alba Zeroth, má výrazný podíl Šmity a producent Tuzex, kteří stojí za technickou stránkou alba. Charakteristický zvuk, tempo, aranže to vše zůstává, jen větší míra optimismu prosvětluje jindy tak pevnou hradbu bezútěšnosti.
Tvorba kapely Luno je přes svoji veškerou elektroniku silně emocionální. Ema Brabcová si texty vždy píše sama a na albu Zeroth je i autorkou nebo spoluautorkou všech skladeb, a tak celková změna koncepce alba je obrazem i odrazem jejích prožitků.
„Tentokrát jsou ty texty takové různobarevné. Je to tím, že se tak cítím. Poslední dobou se mi nějak emoce zesílily. Tam, kde jsem dříve cítila lehkou nepohodu, mám teď spíš stísňující pocit bezvýchodnosti. Ale právě že zažívám i úžasné chvíle takového životního naplnění, které jsem dřív necítila. Je to takhle lepší, než se cítit "pořád stejně". Já jsem ve své podstatě velká optimistka, a kdo mě zná, tak to může potvrdit. Ale jedinou veselou hudbu, kterou dělám, jsou písničky pro děti. Jinak mi vlastně optimistické písničky toliko neříkají. Zkrátka - rozhodně tam nebyla nějaká snaha udělat jakože pestrou desku. To prostě tak samo vyšlo. Tak uvidíme, fakt jsem zvědavá, jak to lidi pojmou. :-).“
|
