`
| Popis |
Formát: 2x Audio CD
Žánr: Aktová hra, Absurdní drama
Autor: Pavel Kohout
Úprava: Jelena Mašínová
Režie: Ivan Chrz
Hrají: Viktor Preiss, Daniela Kolářová, Miroslav Donutil, David Novotný, Andrea Elsnerová, Miroslav Táborský, Barbora Hrzánová a další.
Stopáž: CD1: 74:01; CD2: 49:12
Válka ve třetím poschodí, Pech pod střechou a Požár v suterénu - tři aktovky o nezvaných hostech !!!
Už vás někdy přepadli nezvaní hosté?
Smutní hrdinové příběhů, které najdete na tomto CD kompletu, učiní právě s tímto druhem návštěvy nezapomenutelnou zkušenost. Ostatně jejich duchovní otec, spisovatel a dramatik Pavel Kohout, měl svého času s takovými hosty bohatou zkušenost. Ti úplně první přijeli v tancích, a přestože bylo právě léto, pod pásy jejich „hranatých železných maringotek“ rychle dodýchalo Pražské jaro. S ním vzaly za své i naděje na obrodu komunistického systému (z dnešního historického odstupu naivní), které v něj vkládali umělci a intelektuálové, paradoxně mnozí z nich v mladickém zápalu bolševický ráj na zemi pomáhali budovat. Nastala normalizace, tíživé bezčasí, šedivé jako fasády panelových domů. Většina české společnosti byla zastrašena a zahnána do soukromí. I tam však pronikala všudypřítomná komunistická vlezlost, ať už v podobě absurdní regulace každodenního života či přímo špiclování. Všude se pohybovali druzí nezvaní hosté (snad ještě horší než ti první, protože to nebyli cizí vetřelci, ale jedni „z nás“) a jména mívali různá: třeba domovní důvěrník, Veřejná bezpečnost, STB nebo KSČ.
V takové atmosféře napsal Pavel Kohout tři aktové hry Válka ve třetím poschodí (1970), Pech pod střechou (1972) a Požár v suterénu (1973). Trilogii shrnul pod společným názvem Život v tichém domě, jímž odkazoval na svého oblíbeného autora Jana Nerudu. Ve všech třech hrách jsou hlavní postavy konfrontovány s arogancí a útokem sil zaštiťujících se veřejným zájmem. Přestože Kohout vystavěl své příběhy na důsledně absurdních situacích, jednání i psychologie postav vyrůstají z realistických pohnutek. S jejich pocity rozhořčení i bezmoci se rychle ztotožňujeme. A želíme rezignace, s níž útok na svoje soukromí nakonec přijali. Jsou nám povědomé a už jsme je někdy zažili, třeba při pouhé návštěvě nějakého úřadu.
Pavel Kohout přiznává, že trilogie odráží situaci sedmdesátých let v Československu. Reagoval tak na samotnou srpnovou okupaci i vzrůstající normalizační perzekuci proti nekonformním umělcům i veřejnosti. Pro rozhlasové nastudování proto napsal nové verze přizpůsobené realitě jednadvacátého století. A dodává:
„Jsem si jist, že všechno, co se v mém smyšleném tichém domě děje, ať pod jeho střechou, ve třetím poschodí nebo v suterénu, není vázáno na určité místo a čas, dokonce ani na určitou moc ne. Leccos vzdáleně i blízce podobného může dnes, bohužel, zažít i ve svobodnějších zemích mnohý, kdo nebere vážně varovná světla minulosti ani varovné výkřiky současnosti a dovoluje, aby celá zkušenost lidstva znovu a znovu zanikala v hluku, který vydávají staří hlupáci společně s novými nevědomci.“
|
