`
| Popis |
Formát: Audio CD, Reedice
Žánr: Rock
Styl: Alternative Rock, Noise Rock
Země: USA
1. vydání: 2002
The Residents jsou pravděpodobně nejslavnější anonymní skupinou světa. Přestože funguje už od začátku 70. let, v podstatě dodnes nikdo neví, kdo se za jejími nahrávkami skrývá. Obecně se má za to, že se jedná o partu filmových výtvarníků, ale jména vám nikdo nepoví. Anebo poví, ale jsou bez záruky (Fox? Flynn? Clem? Kean?). Říká se, že různí hostující hudebníci, pokud nahrávali s týpky z Residents, poté tvrdili, že celé studio bylo pokryto nějakou chaluhovitou spletí a během natáčení nepotkali živou duši – pokyny dostávali pomocí vysílaček.
Bizarní hudba kapely se lišila desku od desky, charakteristický byl pouze mňoukavý způsob vokalizace, způsobený hlasovým modulátorem. V tvorbě „residentů“ zaznamenáváme výrazný vliv Franka Zappy a Cpt. Beefhearta (konceptuální přístup, nadhled a humor), revolučním posunem je využití nahrávacího studia jako normálního hudebního nástroje. Residents založili mini-label Ralph, pod kterým svá alba vydávali.
Za nejlepší bývají považovány SP „Santa Dog“ (1972) a desky „Meet The Residents“, což je parodie na veškeré ikony popu a rocku v čele s Beatles (1974, „Consuelo´s Departure“, „Rest Aria“, „Skratz“, „N-er-gee /Crisis Blues/“), dvoj-EP „Duck Stab/Buster And Glen“ (1978, např. „Constantinopole“, „Sinister Exaggerator“, „Laughing Song“, „Hello Skinny“), samozřejmě kultovní „Eskimo“, na němž Residents pomocí elektronických zvuků simulují život eskymáckého kmene (1979, např. „The Walrus Hunt“, „Birth“, „The Angry Angakok“, „The Festival Of Death“), dále „Commercial Album“, jež obsahuje asi 40 hudebních jednohubek, vyjadřujících představy „residentů“ o správném popu – no, slyšet to tak jeho kapitáni, nejspíš by nechali soubor postavit ke zdi a zastřelit (1980, např. „Easter Woman“, „Picnic Boy“, „Amber“, „Red Rider“, „Suburban Bathers“, „Love Leaks Out“, „Medicine Man“) a konečně „Mark Of The Mole“, ze života krtčího rodu (1981, např. „Voices Of The Air“, „Another Land“, „Final Confrontation“), přičemž mě osobně se líbí i doplněk jejich Mole Show, EP „Intermission“, hudebně občas dosti podobný hudbě skupin R.I.O. (1983, např. „Lights Out“, „Shorty´s Lament“, „Would We Be Alive“). |
