`
| Popis |
Formát: CD, Album, Reissue, Remastered
Původní vydání: 1960
Žánr: Soundtrack
"La Dolce Vita" (česky: Sladký život) - Drama
Režie: Federico Fellini
Scénář: Federico Fellini, Ennio Flaiano, Tullio Pinelli, Brunello Rondi, Pier Paolo Pasolini
Kamera: Otello Martelli
Hudba: Nino Rota
Hrají: Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Evelyn Stewart, Lex Barker, Annibale Ninchi, Jacques Sernas, Nadia Gray, Adriano Celentano, Italo Zingarelli, Alfredo Rizzo, Umberto Orsini, Leopoldo Savona, Gianfranco Mingozzi, Nico, Donato Castellaneta, Harriet Medin, Giulio Paradisi, Oretta Fiume, Enrico Glori, Liana Orfei, Ferdinand Guillaume, Laura Betti, Mino Doro, Ignazio Balsamo, Franco Giacobini, Massimo Busetti, Margherita Russo, Valeria Ciangottini, Aldo Vasco, Renato Mambor, Audrey McDonald, Enzo Cerusico, Giuliana Lojodice, Gianni Baghino, Walter Santesso, Armando Annuale, Enzo Doria, Giuseppe Addobbati, Alberto Plebani, Gino Marturano, Vittorio Manfrino, Maxim Bryzgalin, Fabrizio Capucci, Giulio Girola, Lars Bloch, Archie Savage
Produkce: Angelo Rizzoli, Giuseppe Amato
Střih: Leo Cattozzo
Zvuk: Agostino Moretti
Scénografie: Piero Gherardi
Kostýmy: Piero Gherardi
Lesk a bída římské smetánky očima oscarového režiséra Federica Felliniho... V 50. letech natočil Federico Fellini dva vynikající filmy se svou ženou, herečkou Giuliettou Masinovou: Silnici (1954) a Cabiriiny noci (1957). Prvky neorealismu z Darmošlapů vystřídal niternější přístup, důraz na psychologii postav a ucelený příběh. Více společného má s Darmošlapy následující Sladký život (1960): film, který spolu s Rosselliniho Generálem della Rovere opět získal pro italskou kinematografii zájem a uznání ve světě. Dějištěm je tentokrát současný Řím, hlavní postavou novinář Marcello (M. Mastroianni). Přestože pořád trochu myslí na dráhu seriózního spisovatele, vymetá večírky a píše v podstatě bulvár. V první části filmu mu jeho spisovatelské ambice ještě můžeme uvěřit, i jeho pohrdavý odstup od povrchního sladkého života římské smetánky, o které píše. Stejně tak ještě stopy upřímného citu ve vztahu k otci či snoubence Emě, kterou nicméně vytrvale podvádí. Marcello je však v podstatě slaboch, během filmu podléhá, což se odráží i na vnějškové proměně tváře, chování. Rezignuje na ambice, stává se součástí onoho marného světa… Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi (jméno jednoho z fotografů – Paparazzo – se stalo synonymem pro bulvární fotografy), stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost. Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala (a řada scén neprošla cenzurou), už nikoho nepohorší. O to více zaujme Sladký život i dnes právě obrazem povrchnosti, honby za senzacemi a pochybnými hodnotami, stejně jako morálním tápáním hlavní postavy. Vedle Marcella Mastroianniho zazářily ve filmu i mezinárodní hvězdy Anita Ekbergová jako filmová diva Sylvie (usínající jen ve dvou kapkách parfému), Anouk Aiméeová (bohatá neuspokojená Magdalena), a také Lex Barker (snoubenec Sylvie). Sladký život je pro mnohé vrcholným Felliniho dílem, spojujícím autobiografické momenty i velkou společenskou alegorii. Byl oceněn Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získal jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy).
|
