Další informace
| Interpret | Stanley Clarke Band |
|---|---|
| Titul | UP (2014) |
| Nosič | CD |
| Typ nosiče | CD |
| Dostupnost | Do 14 dnů |
| Dodání do dnů | 14 |
| Tracklist | 1. Pop Virgil 3:17 2. Last Train to Sanity 3:32 3. Up 3:16 4. Brazilian Love Affair (Dedicated to George Duke) 6:36 5. Bass Folk Song #13: Mingus 0:57 6. I Have Something to Tell You Tonight 6:24 7. Trust (Dedicated to Nana) 3:38 8. Bass Folk Song #7: Tradition 1:52 9. Gotham City 3:42 10. Bass Folk Song #14: Dance of the Giant Hummingbird / Bass Folk Song #15: Eleuthera Island 2:04 11. School Days 5:32 12. La Canción de Sofia 4:08 |
| Popis | Formát: Audio CD Žánr: Jazz Na nové nahrávce Up amerického basového virtuosa Stanleyho Clarka se podílelo přes dvacet muzikantů a to nepočítáme ostatní členy týmu. Uslyšíme devatenáctiletého nováčka na bicí, ale i veterány, kteří s Clarkem hrají již několik dekád. A stejně jako jednotliví hosté je různorodá i hudba samotná. Pokud bychom měli vybrat jednu kompozici, která pojetí tohoto pestrého alba nejlépe vystihuje, byla by to Last Train to Sanity. Clarke o ní dokonce prohlásil, že je asi nejlepší, jakou kdy napsal. Stejně jako zbytek nahrávky, je i ona neustále se proměňující směsí intenzivního jazzrocku, jazzu, funku a popu, často s ostrými střihy mezi jednotlivými polohami. Pokud je posluchač otevřený zajímavým fúzím a časté změny nálad mu nevadí, tato novinka ho rozhodně zaujme. Oproti řadě Clarkových předchozích desek je Up více postaveno na groovu a krátkých hudebních motivech, než na silných melodických tématech. Přibylo také rychlých běhavých pasáží v duchu klasického jazzrocku. Ovšem samotné skladby nejsou tím jediným, co se během poslechu mnohokrát nevyzpytatelně promění. Výsledný dojem ještě ovlivňuje časté střídání instrumentace. Nad jazz-rockovou rytmiku se zkreslenou kytarou a syntezátory se jednou pohybuje smyčcový kvartet (party zde nahrál mezi jazzmany oblíbený Harlem String Quartet), jindy zase aranžmá osvěží bohatě proaranžované vokály jako v interpretaci jediné převzaté skladby Brazillian Love Affair, jejímž autorem je George Duke. Mimochodem Duke a Clarke byli blízcí přátelé a spolupracovníci a nahrávka této skladby je tedy poctou nedávno zesnulému pianistovi. Ani nás nepřekvapí, že na tak barvitém albu najdeme kromě tvrdších jazzrockových kompozic jako Gotham City i několik jemnějších, odehraných na akustické nástroje. Příkladem je Trust, klasický swing na tři věnovaný basistově dceři, či velmi vydařený závěrečný duet s Chickem Coreou La Canción de Sofia, dedikovaný pro změnu jeho ženě a natočený živě loni v Japonsku. Je zajímavé, že právě akustické skladby na albu jsou takto spjaty s Clarkovou rodinou. Příjemný protiklad k intenzivnímu jazzrocku přináší také několik miniatur pro sólový kontrabas nebo baskytaru. Jsou výběrem z větší sbírky podobných skladbiček, které Clarke napsal v průběhu let. Kromě virtuózního výkonu nabízejí i velkou dávku muzikality a emocí, a dokazují, že nejjednodušeji zaranžované věci mnohdy fungují nejlépe. Vytknout by se albu dalo zvukové pojetí některých skladeb, zejména těch více funkových a jazzrockových. Možná za tím stojí snaha lídra udržet si svůj „sound“, ale v několika případech zvuk (zejména bicích a elektrické kytary) působí zastarale a nemoderně, což album zbytečně devalvuje. Přitom například na nahrávce 1, 2 to the Bass z roku 2003 Clarke vkusně kombinoval jazz s elektronikou a hiphopovými beaty a výsledek zní ještě dnes velmi současně. Pocit jisté zastaralosti pak ještě umocňuje přítomnost Clarkovy, byť vydařené, kompozice School Days z roku 1976. Polemizovat by se dalo ještě o přítomnosti mnoha hostů. Když už si někdo k projektu pozve tolik osobitých muzikantů, často několik hrajících na stejný nástroj, dá se předpokládat, že chce, aby přínos každého z nich byl dobře slyšitelný. To nepochybně vyžaduje důkladné naplánování jak po technické, tak zejména aranžérsky-kompoziční stránce. Tento koncept ovšem formám skladeb neumožňuje být tolik flexibilní či otevřený, jak je v jazzu běžné, a může také snadno způsobit určitou přeplácanost. Platí to dvojnásob, zejména pokud chceme, aby délka kompozic nepřesáhla v průměru čtyři minuty a délka alba čtyřicet pět minut jako v tomto případě. Při poslechu Clarkova nového alba tudíž člověk může mít pocit určité uspěchanosti a snahy vpasovat na nahrávku co nejvíce nápadů a efektních instrumentálních výkonů, bez možnosti vydechnout nebo se více zaposlouchat. Jednotlivé skladby jsou vydařené a rozhodně patří k tomu lepšímu z basistovy tvorby, ale při poslechu desky v kuse máme pocit určité nesoustředěnosti či hektičnosti. Jinými slovy že něco začne a v tu ránu skončí. Pokud takovou hudbu vyhledáváme - a že Clarkovi fanoušci právě po takové intenzivní a energické směsi prahnou - máme se na co těšit. Jestliže si potrpíme na uvolněnější přístup a větší konzistentnost ve zvuku i stylu alba jako celku budeme možná spokojeni o trochu méně. Ať tak či onak, Up má co nabídnout každému, i kdyby to měla být jen jedna skladba. The Stanley Clarke Band: Stanley Clarke - kontrabas, baskytara Beka Gochiashvili - piano Ruslan Sirota - piano, klávesy Ronald Bruner, Jr. - bicí Mike Mitchell - bicí Hosté: Jessica Vautor - vokály Natasha Agrama - vokály Patrice Quinn - vokály Joe Walsh - kytara Jimmy Herring - kytara Paul Jackson, Jr. - kytara Greg Phillinganes - klávesy Phil Davis - klávesy, syntezátor Chick Corea - klavír Gary Grant - trumpeta Andy Martin - pozoun Kamasi Washington - saxofon Doug Webb - saxofon Dan Higgins - saxofon Lenny Castro - perkuse Nick Mancini - marimba Stewart Copeland - bicí Gerry Brown - bicí John Robinson - bicí Harlem String Quartet - smyčce |
| SKU | MAC1083 |
| Ean | 0673203108325 |
| Rok vydání | 2014 |
| Pořadové číslo | 1000112228 |
| Sleva | Sleva 7 % |
| Doporučená prodejní cena | 379,00 Kč |