`
| Popis |
"Hudba je svět sám pro sebe, a čím víc času v něm strávíš, tím lépe ho znáš a tím větším tajemstvím se stává..." Tato krásná slova, o tom, co pro nás hudební fandy vlastně muzika znamená, pronesl v křížovém výslechu s Brendonem Moellerem Richard Dorfmeister, polovina projektu Tosca. Stalo se tak pouhých pár dnů po vydání nového alba "Odeon", které Richard Dorfmeister a Rupert Huber vyslali do světa prostřednictvím labelu !K7, a které znovu rozvířilo klidné hladiny downtempa... Richard je zároveň přesvědčený, že člověk je doma tam, kde je hudba. To, že se přestěhoval z rodné Vídně, mu pomohlo otevřít oči a rozšířit i jeho pohled na produkci muziky.
Rupert dojíždí za Richardem do Zurichu, kde před dvěma lety vzniklo malé nahrávací studio Toscy. Z něj vzešla převážná část alba "Odeon". Oba vidí ve změně pracovních podmínek a ovzduší prostředek k tomu, jak sám sebe dostat na nový level. Neustále zkouší nové nahrávací vybavení, přestože se oba shodli na tom, že se jim nejlépe pracuje s Korgem MS-20 (Rupert vlastnil dva už v roce 1982). Richard rád nahrává skutečné zvuky kytar a basy, protože to podle něj při poslechu vyvolává daleko lidštější emoce, a to prostě nemůže žádný plug-in vyprodukovat. Hudba pro Toscu znamená svobodu od mluveného slova a tenhle vliv vyžaduje, aby se mu producent otevřel natolik, že pak bude schopný volně tvořit. Není pro ně důležitý milion shlédnutí na YouTube, nezajímá je jejich finanční situace, ani to, že by mohli znít jako někdo jiný. Chtějí se jen vyjadřovat pomocí elektronické hudby, protože mají pocit, že i musí...
Název alba zvolili nejspíš podle pravidel postmoderny. Odeon byla antická kruhovitá stavba pro pořádání pěveckých a hudebních soutěží. Kromě té hudební příznačnosti se album skutečně uzavírá v tematickém kruhu. Downtempo má spoustu subžánrů a zkraje jsem si nebyla úplně jistá, jak "Odeon" žánrově vymezit, protože to není jenom trip-hop, dark ambient nebo acid-jazz. Jde o surrealistickou směsici downtempových klasik – od každého trochu... V pořadí čtvrtý track "Jay Jay" je inspirovaný elektronickou vlnou Depeche Mode s přídechem synth rocku. První album Toscy, "Opera", vyšlo už v roce 1997, tudíž jsou v jejich produkci jasně cítit vlivy devadesátých let a new wave. Song "What If" je trip hopová delikatesa, chill out, který můžete poslouchat pořád dokola a vůbec se vám neomrzí. Do těchto mrazivých dnů je úplně ideální. Zavřete oči, zaposloucháte se a najednou jste někde na břehu moře a užíváte si sluníčka...
Je pravda, že na pomezí žánrů vznikají většinou ta nejlepší díla. Jedním z nich je i "Odeon", přestože se zdá na první poslech nesourodý, ale na druhou stranu o čem by to bylo, kdyby byl každý track stejný... Baví mě tu lehčí jazzové tóny, temnější, ale ne příliš temné basy ambientu i pomalé tempo (např. v singlu "Heatwave").
Co se týče hudební stránky, nedá se takřka nic vytknout. Každý track je "vymazlený" a dotažený do konce. Za "Odeonem" je cítit spousta práce a hlavně četné produkční zkušenosti Toscy. Jediné, co mi překáží, a to je opravdu jen moje osobní antipatie, je střídání různých jazyků. V některých žánrech mi to vůbec nevadí (třeba reggae), ale u downtempa, u měkké hudby chci slyšet i "měkký" jazyk. Tím pádem nejsem schopná úplně docenit skladbu "Cavallo", protože je nazpívána německým vokálem. Naopak u "Stuttgartu" jsem si chvíli zvykala na španělštinu, ale při druhém poslechnutí jí už přišla na chuť. Tenhle pohled na věc záleží čistě na člověku a jeho prioritách, a kdybych to měla zhodnotit objektivně, tak je "Odeon" takřka bezchybné album.
Těšte se na dub, trip hop, dark ambient, acid-jazz, ambient house nebo trochu toho soulful electra. Album "Odeon" sice nevnáší žádnou revoluci do produkce elektronické muziky, ale ujišťuje, že downtempo stále žije a vede si vážně moc dobře.... |
