`
| Popis |
Legendární skupina Zuby nehty natočila zbrusu nové album obsahující třináct nových autorských písní. Po patnácti dlouhých letech jsou dámy zpět a pod producentským dohledem Miroslava Waneka (Už jsme doma) představují album Kusy. Hraje, šlape, zní, vrní, škrábe, kouše, pohladí, řízne i zahrozí. Nahrávka prostě obsahuje vše, co všichni na této alternativně rockové dámské kapele tak obdivujeme. A to včetně nezaměnitelné poetiky a vtipu, kterým nás tyto muzikantky okouzlují již od počátku vzniku kapely. Na tohle se vyplatilo počkat.
Kapela Zuby nehty je rockovou legendou, vzniklou na základech dívčí punkrockové kapely Dybbuk. Posledním albem „zubaček“ bylo album Loď odplouvá (1999), které vyšlo před dlouhými patnácti lety. Od té doby kapela i s několikaletými pauzami procházela různými sestavami, až se vrátila v téměř původní sestavě. Došlo i na nové písně a nahrávku. „Impulsem bylo asi to, že Zuby nehty začaly víc hrát a vznikly nové písně. Takový výbuch ze všech stran. Zjistili jsme, že se fanouškům nové věci líbí, a že si je dokonce i prozpěvují. Pak už byl jen krůček k touze poskládat je dohromady a zjistit, jak vypadá naše mozaika po 15. letech“ sděluje Marka Míková, autorka více než poloviny písní na albu.
Album produkoval Miroslav Wanek, který s kapelou spolupracoval již vícekrát, například i na prvním albu Zubů nehtů Utíkej (1993). Ale důvod nebyl návrat k tomuto albu, jak sděluje Marka Míková. „Míru jsme oslovili proto, že mu věříme, že dokáže očistit aranže od přebytečných ornamentů a že dokáže vyhmátnout a podtrhnout to podstatné. A to se také stalo. Nemyslím, že by tu byl nějaký odkaz na Utíkej. Ale je pravda, že jsme nehledali pro album nový zvuk, nechtěli jsme experimentovat, spíše jsme zůstali věrni naší zubonehtí minulosti.“ A to se na nové nahrávce podařilo dokonale.
Miroslav Wanek pracoval na nahrávce s kapelou již dlouho před nahráváním, od prvních dem těchto skladeb. Natáčelo se ve studiu Ondřeje Ježka. „Měli jsme dvě varianty natáčení – nástroj po nástroji na metronom anebo základy (bicí, basa, piano) najednou, bez metronomu. Bylo třeba vyzkoušet přeslechy bicích v živém klavíru, ale nebyl to tak velký problém, a tak zvítězila ta druhá varianta, rozhodně k dobru věci.“ A nelze než souhlasit. Stejně tak jako s vyznáním Miroslava Waneka na adresu kapely a přiznáním, že pozvání k natáčení bylo poctou. „Zuby nehty jsou hudebním a textařským fenoménem – pokud to mám říct velmi krátce, já jejich hudbě věřím, necítím tam žádný kalkul, žádnou pózu nebo klišé. Mají šestý smysl, jak nepřekročit tu tenkou linku povrchnosti a slabosti.“
Album Kusy vrací kapelu na výsluní alternativního rocku, kam bezesporu patří. Třinácti písňová kolekce potěší nejen pamětníky, ale i každého, kdo hledá inteligentní a vtipné texty, originální a nápaditý rock a to vše skloubené do harmonického celku. |
